Domovská stránka » Civilizační onemocnění » Je zažité, že pokud zežloutnete, máte virovou hepatitidu. Tak to ale není.
aplikace drog

Je zažité, že pokud zežloutnete, máte virovou hepatitidu. Tak to ale není.

Kterého typu hepatitidy by se měl člověk nejvíce obávat?
Srovnávat virové hepatitidy je velmi obtížné, až nemožné. Každý z typů virových hepatitid má své zvláštnosti, může být v něčem horší a v něčem lepší než některý jiný typ. Zjednodušeně lze říci, že nejméně nebezpečná je pro zdravého dospělého člověka virová hepatitida A. Riziko nákazy v ČR je poměrně malé, nakazit se lze kontaminovanou vodou či potravou především v rozvojových zemích. Nemoc se projeví žloutenkou, únavou a po několika týdnech až měsících dojde k většinou k uzdravení. Obecně nejsložitější je typ B.

V čem je hepatitida B nebezpečná?
Hepatitida B a C se přenáší krví. U typu B je proti typu C častější přenos pohlavním stykem. Nebezpečná je například tím, že hrozí možnost, že se viru nezbavíte, říkáme, že infekce přejde do chronického stádia. Důsledkem chronické infekce je chronický zánět jaterní tkáně, který může vést ke vzniku jaterní cirhózy – zvazivovatění jater. V každém člověku, který se v průběhu života s virem setká, virus zanechává určitou „molekulární stopu“, která může vést v průběhu života takové osoby k řadě komplikací. Naštěstí jde ale v Česku o vzácnou chorobu. Stejně jako u hepatitidy A se proti ní můžete očkovat.

Hepatitida C – U většiny infikovaných osob infekce přetrvává mnoho let, aniž by vyvolala jasné klinické příznaky. Po několika desítkách let může infekce vést ke vzniku jaterní cirhózy.

Proti hepatitidě C očkování neexistuje?
Bohužel ne. U virové hepatitidy C vyvolá onemocnění zhruba v 10-15 procentech infikovaných žloutenku a zhruba stejné procento lidí se nemoci zbaví samo. Nově vzniklé případy v současné době vznikají především mezi lidmi užívajícími drogy. Druhou skupinu osob, které se ale infikovaly ještě před objevem viru hepatitidy C (rok 1989), tvoří lidé, kteří někdy v průběhu života dostaly některý z krevních přípravků v rámci léčby jiného onemocnění. U většiny infikovaných osob infekce přetrvává mnoho let, aniž by vyvolala jasné klinické příznaky. Po několika desítkách let může infekce vést ke vzniku jaterní cirhózy.

Zmínil jste žloutenku jako průvodní jev hepatitidy. Co to znamená, když zežloutnete?
Je zažité, že pokud zežloutnete, máte virovou hepatitidu. Tak to ale není. Žluté zabarvení vzniká z mnoha různých příčin a nejčastěji jsou to onemocnění žlučových cest. Vždy ale platí, že je to jednoznačně důvod nechat se podrobně vyšetřit. Význam žloutenky může být různý. Například v případě virové hepatitidy B je žloutenka příznivým jevem. Znamená, že imunitní systém infikované osoby má snahu virus z těla eliminovat, což znamená spontánní úzdravu onemocnění.  Na druhou stranu neplatí, že bez zežloutnutí se hepatitidy nezbavíte. Akutní virová hepatitida se vůbec žloutenkou nemusí projevit, a přesto dojde ke spontánnímu uzdravení.

Představte si narkomana, který se nakazí použitou injekční stříkačkou, kde je virů poměrně málo. Naopak je tomu v situaci, kdy dostanete infikovanou krevní transfuzi. To je půl litru krve s miliardami virů.

Jakou roli hraje v průběhu virových hepatitid imunitní systém?
Role imunitního systému je klíčová. Dostatečná a správná aktivita všech složek imunitního systému je ale podmíněná určitou genetickou výbavou infikované osoby. U každého typu virové hepatitidy je role imunitního systému trochu jiná, v řadě parametrů třeba ani nemáme dostatečné znalosti. V případě virové hepatitidy C už dnes umíme rozpoznat gen, jehož optimální podoba vede častěji ke spontánnímu uzdravení a vyloučení viru hepatitidy C. U pacientů s akutní hepatitidou C tedy můžeme poměrně spolehlivě rozpoznat, zda má pacient přirozenou schopnost a tendenci ke zbavení se viru. Podle toho lze pak rozhodovat o zahájení případné léčby. Určitou roli v průběhu onemocnění např. hepatitidou C pravděpodobně hraje i cesta přenosu infekce. Pro představu uvedu dva protikladné příklady. Představte si narkomana, který se nakazí použitou injekční stříkačkou, kde je virů poměrně málo. Naopak je tomu v situaci, kdy dostanete infikovanou krevní transfuzi. To je půl litru krve s miliardami virů. Vaše šance na spontánní vyléčení je pak pravděpodobně mnohem menší. V praxi samozřejmě tento příklad není úplně přesný, faktorů, které rozhodují o osudu nemocného po akutní HCV infekci, je velké množství, kromě zmíněných i např. věk, přidružené nemoci, obezita atd.

Odhalit hepatitidu B nebo C vyžaduje laboratorní vyšetření. Nemoc nemá buď žádné příznaky, nebo jen velmi obecné jako nadýmání, zvýšenou únavu a podobně.

Může člověk sám podle příznaků s určitostí poznat, že onemocněl hepatitidou?
Nemůže. Odhalit hepatitidu B nebo C vyžaduje laboratorní vyšetření. Nemoc nemá buď žádné příznaky, nebo jen velmi obecné jako nadýmání, zvýšenou únavu a podobně. Konkrétní příznaky se pak objevují až u pokročilého jaterního onemocnění – cirhózy nebo nádoru jater. Může to být například voda v břiše, otoky dolních končetin, krvácivost a podobně. Bez laboratoře ale stále nepoznáte, zda má nemocný typ B, C, nebo zda jde o jinou příčinu vzniku jaterní cirhózy.

Jak zabránit tomu, aby u infikovaných osob došlo k rozvoji závažného jaterního onemocnění?
Jedinou cestou k tomuto cíli je včasné odhalení infikované osoby. A na tomto cíli je třeba spolupráce jak laické, tak odborné veřejnosti – lékařů, zejména lékařů první linie. K pacientovi, respektive k potenciálnímu pacientovi, by se měla dostat základní informace o možnostech přenosu především hepatitidy B a C. V současnosti jde především o tyto cesty: nitrožilní aplikace drog (i jedinkrát v životě), tetování, pohlavní styk s rizikovou osobou. O možnosti infekce by měli uvažovat i lidé, kteří v minulosti byli delší dobu hospitalizováni, prodělali chirurgické zákroky apod.  Vazba přenosu HCV, v menší míře i HBV, na zdravotní systém je dobře známou skutečností. Osobně léčím mnoho lidí, kteří třeba v 70. letech prodělali obtížnou operaci, při níž dostali infikovanou transfuzi. Přitom to třeba ani nevědí. V té době bylo časté i to, že transfuzi dostávaly ženy po porodu. Virus v sobě můžete mít třeba třicet let bez příznaků.

Stejně tak je ale důležité i rozšíření informací o virových hepatitidách mezi lékaři. Lékař musí správně rozpoznat, že má před sebou osobu, která někdy v životě byla vystavena některým rizikovým faktorům přenosu infekce tak, jak jsme o nich mluvili.  Následně by takového pacienta měl správně vyšetřit. U všech virových hepatitid jsou dostupná levná vyšetření krve, která spolehlivě umožní infekci odhalit.

Změnila se díky současné vědě léčba virové hepatitidy B a C?
Obě tato onemocnění se léčila do určité míry podobně. Základním preparátem použitelným u obou onemocnění jsou injekce interferonu alfa. Interferon je tělu vlastní látka, je součástí přirozené imunitní odpovědi na jakoukoliv virovou infekci. U virové hepatitidy B se používá samostatně. U virové hepatitidy C se interferon kombinuje s některými dalšími léky, které blokují vlastní množení viru v jaterní buňce. Účinnost léčby interferonem virové hepatitidy B je přibližně 30%. V těchto 30% se podaří dosáhnout trvalého zastavení množení viru a tím dojde k významnému zlepšení dlouhodobé prognózy onemocnění. Kombinace interferonu s ribavirinem, což byla dlouhou dobu základní léčba virové hepatitidy C, byla účinná v cca 65% případů. U těchto osob došlo k trvalému vyloučení viru z organismu původně infikované osoby. V obou případech jde o dlouhodobou léčbu s širokým spektrem nežádoucích účinků. Během léčby se mohou objevit autoimunitní nemoci jako poruchy štítné žlázy, padání vlasů, zhoršení zraku nebo kloubní potíže.

U virové hepatitidy B jsou od poloviny 90. let minulého století k dispozici léky, na jejichž objevu měl nejdůležitější podíl profesor Antonín Holý z Ústavu organické chemie a biochemie v Praze.  Obrovská výhoda těchto léků je, že nepřináší nežádoucí účinky. Látky velmi podobné povahy se v současnosti stávají hlavní variantou léčby chronické virové hepatitidy C. Účinnost kombinací těchto nových látek je až 98% a charakteristická je rovněž absence nežádoucích účinků.

Další článek