Domovská stránka » Diabetes » JOSEF MLADÝ: CUKROVKA JE ZÁKAŘNÁ JEN KDYŽ NA NI KAŠLETE
Diabetes

JOSEF MLADÝ: CUKROVKA JE ZÁKAŘNÁ JEN KDYŽ NA NI KAŠLETE

Publikum si Vás pamatuje zejména ze scének s Aloisem Náhlovským, spolupracujete ještě? Ano, jsme kamarádi a často se vídáme. Už toho spolu děláme míň, protože mi hodně času bere podnikání, ale třeba zrovna teď ve čtvrtek a v pátek spolu jedeme na představení.

V čem podnikáte?
To by bylo na dlouho. Mám malou společnost, která nabízí internet, kromě toho podnikám v malém i v energetice, natáčím, ale nejvíc se teď zabývám letectvím.

V televizi už komediální scénky nemají tolik prostoru jako dřív, čím myslíte, že to je?
To je přirozený vývoj. Přichází nová generace, která je zvyklá na trochu jiný humor. To je ale dobře a je to stejné jako u nás. Také jsme poslouchali jinou muziku než rodiče a měli rádi jiné interprety. Mě těší, že když někde zahrajeme své staré scénky, tak to pobaví velmi často i mladé publikum.

Máte nějakého oblíbeného třeba zahraničního komika a inspirujete se vůbec v zahraničí?
Humor je hodně specifická věc a nedá se úplně přenést do jiného jazykového prostředí. Ale například Benny Hill měl velmi příjemný humor. Já totiž nemám rád agresivní a vulgární zábavu.

Co Vás v současnosti nejvíce baví na českých obrazovkách?
Já nejradši koukám na obrazovku, když je černá. Život je moc krátký, aby ho člověk proseděl u televize. Takže já rozhodně nemám nějaký pořad, na který bych čekal, že v 6 hodin začne. To je pro mě promarněný čas. Televizi občas používám jako kulisu, podobně jako dřív fungovalo rádio. Ale jinak vedu aktivní život, vídám se s kamarády, a když to jde, věnuji se létání.

Hodně jsem přehodnotil způsob života. Diagnostikovali mi poměrně silnou cukrovku a byl jsem na IKEMu. Musel jsem zbrzdit a začít vnímat svět okolo sebe.

Jak Vás vůbec napadlo, že začnete dělat komika?
My to měli v rodině. Maminka byla zpěvačka a tatínek muzikant a dneska by se řeklo i entertainer. Takže k jevišti jsem měl blízko, rodiče mě vedli k branži a hlavně mě to bavilo.

Před několika lety jste zjistili, že trpíte cukrovkou. Jak vám to změnilo život?
Taková zpráva vás probudí. Hodně jsem přehodnotil způsob života. Diagnostikovali mi poměrně silnou cukrovku a byl jsem na IKEMu. Musel jsem zbrzdit a začít vnímat svět okolo sebe. Ale ta nemoc není žádná tragédie, nevyřadí vás ze společnosti. Je zákeřná, jen když na ní kašlete. Upravil jsem stravu, hraju víc tenis a jsem aktivní. Pak si dokonce člověk může dát i to sladké.

Měl jste sladké hodně rád?
No kdepak rád, já jsem na něm přímo ujížděl. Cestou z Prahy do Ostravy jsem třeba vypil 2 litry koly a snědl 2 velké tabulky čokolády. Dodávalo mi to energii. Ale když jíte sladkého mnohem méně, tak zjistíte, že ho tělo vlastně vůbec nevyžaduje. I chuťové buňky si zvyknou a to, co mi dříve chutnalo, mi dnes přijde přeslazené.

Omezila vás cukrovka nějak v práci?
Vůbec ne, naopak mě to nakoplo. Člověk musí něco mírně zredukovat, ale to je dobře. Ta nemoc je takový políček nebo vztyčený prst. Párkrát za týden se změřím, a když mám moc cukru, tak jdu něco dělat. A když vím, že přijdou Vánoce, tak abych mohl normálně jíst, tak začnu víc běhat.

Jak jste se dostal k takovému atypickému koníčku, jako je létání?
Už jako malý kluk jsem miloval knížku Kluci v povětří. Kluci mají k tomu létání zkrátka vztah. Všichni chtějí být pilotem nebo kosmonautem. Dřív to ale tolik nešlo. Musely se dělat hodiny na brigádách, než se člověk jednou sklouznul. Pak když už létat šlo, tak jsem tomu úplně propadl. Byl to první věk ultralightů, neměli jsme startéry, ručně jsme nakopávali vrtuli a létali podle autoatlasu. Na tu dobu strašně rád vzpomínám.

Člověk při létání pozná strašně příjemné a zajímavé lidi. Navíc se učí zodpovědnosti, pokoře a uznání práce těch druhých. Při létání se mažou generace. Létat můžete už od 15 let, ale také klidně v 70 a úžasné je, že ti lidé si spolu mají pořád o čem povídat. Tam nahoře dá příroda člověku najevo, jak malý ve skutečnosti je. I to je důvod, proč by se létání jako sport pro mladé mělo více podporovat. Navíc se dostane do krve adrenalin a nikdo už nemá potřebu jít někam ven a ukrást z hecu autorádio.
Přes létání jsem se dostal k vývoji a výrobě konstrukcí a postupně jsem přešel k helikoptérám. Dnes mám i firmu, která vyrábí malé helikoptéry pro dva lidi. Takže kdybyste chtěl náhodou sehnat helikoptéru, dejte vědět, seženu vám ji levněji (smích).

Next article