Home » Neurologie a Zrak » Terapie při léčbě dětské mozkové obrny
deti

Terapie při léčbě dětské mozkové obrny

Tento deficit omezuje člověka v běžných denních činnostech. DMO je v kategorii takzvaných ne progresivních onemocněních, jenž vznikají poškozením mozku v období vývoje plodu, nebo v časném novorozeneckém období. Velmi nutná je proto včasná diagnostika s následnou účinnou terapií.
Čím dříve je dítě léčeno pro mozkovou obrnu, tím větší šanci dítě má na zlepšení mobility a kognitivního vývoje. Včasná intervence využívá největší aktivity neuroplastických procesů v mozku a největší tělesné pružnosti dítěte. I po rané léčbě musí být mozková obrna dobře zvládnuta během celého života člověka. Vzhledem k tomu, že lidé s dětskou mozkovou obrnou dospívají k dospívání, dospělosti a staršímu věku, mohou se jejich potřeby měnit a mohou vyžadovat odlišné přístupy k léčbě. DMO může zahrnovat řadu různých postižení a komplikací, tudíž léčba má být multidisciplinární. To znamená, že léčba zahrnuje péči lékařů a poskytovatelů péče z různých oborů, a vyžaduje tedy tým odborníků.

Čím dříve je dítě léčeno pro mozkovou obrnu, tím větší šanci dítě má na zlepšení mobility a kognitivního vývoje.

Jednou z nejdůležitějších částí léčebného plánu pro pacienty s mozkovou obrnou je použití různých terapií, kteréžto mají schopnost se vyrovnat s výzvami, které tento stav představuje. Hlavní část terapie tvoří fyzioterapie, která se zaměřuje na zlepšení svalové síly, rovnováhy a motorických dovedností. Zahrnuje protahování, posilování a nácvik pohybových dovedností jednotlivých vývojových období.
Fyzioterapie hraje hlavní roli při léčbě dětí s DMO a v terapii se uplatňují i různé přístupy a techniky. Tyto techniky jsou většinou specificky zaměřeny na problémy na úrovni struktury a funkce těla, jako např. rozsah pohybu (ROM), síla a svalový tonus. Více komplexní léčebné přístupy jako je neurodevelopment léčba (NDT), Vojtův princip, Therasuit a terapie Petö jsou obecně založené na různých principech motorického učení a vyžadují velmi individuální přístup k pacientovi. Poslední dobou se v moderním přístupu v terapiích stále více uplatňují i robotické systémy. Jsou výborným doplňkem, který násobí efektivitu terapeutického procesu. Dnes se zde uplatňují roboti na výcvik chůze jako např. Lokomat, který je přínosný pro zlepšení stereotypu chůze a vytrvalosti, dále roboti pro výcvik horních končetin jako je Armeo či Amadeo.

Dalším typem terapie je ergoterapie. Ta je zaměřena zejména na horní polovinu těla a končetiny. Jejím cílem je rozvinout u pacienta co největší soběstačnost a sebeobslužnost ve všech denních činnostech. V rámci terapie se například učí, jak se mohou oblékat, provádět osobní hygienu, starat se o sebe, jíst, dělat školní či pracovní činnosti a zvládat další nezbytné každodenní dovednosti. Třetím typem terapie je řečová a jazyková terapie – logopedie, která pomáhá s verbální komunikací, ale také pomáhá člověku řešit potíže s polykáním. Pro ty, kdo mají potíže s mluvením nebo mluvit nemohou, může řečová a jazyková terapie skutečně nalézt další způsoby, jak efektivně komunikovat s ostatními.
V neposlední řadě je nutné již i malé děti zapojovat do komunit, a to jak sportovních, kulturních, i do uměleckých aktivit.  Činnost ve společenství dalších lidí pomáhá lidské mysli a tělu zůstat aktivní a podporuje sociální dovednosti, sebeúctu a celkovou pohodu.

Next article