Přečtěte si inspirativní příběh Jaromíra Jíry – muže, který se postavil rakovině prostaty a stal se součástí týmu Wings-team, který absolvoval Continental rallye a vyhrál jej.
Jak jste zjistil, že máte rakovinu prostaty?
Při preventivní prohlídce v padesáti třech letech. Moje hodnoty PSA (tzv. prostatický specifický antigen, sloučeni‐ na využívaná v diagnostice nádorových onemocnění) byly nadlimitní a postupně se zvyšovaly. Následovala další vyšetření a biopsie prostaty potvrdila přítomnost rakovinných buněk.
Jak probíhala léčba?
Z nabízených variant se jako nejúčinnější jevila radikální prostatektomie (chirurgické odstranění prostaty), kterou jsem absolvoval v plzeňské fakultní nemocnici. Pět let po operaci vzhledem ke zvyšujícím se hodnotám PSA bylo přistoupeno k ozařování, což znamenalo pět týdnů ambulantních návštěv onkologické a radioterapeutické kliniky. Od té doby uplynuly čtyři roky a moje hodnoty PSA zůstávají v limitu. Pokud by došlo k recidivě, tak v záloze mám ještě možnosti hormonální léčby a chemoterapie.
S čím jste se potýkal během léčby?
Na začátku určitě se šokem z takové diagnózy. Důležité bylo najít sílu bojovat a neztrácet naději. Po první operaci mi místo nového napojení opakovaně zarůstalo a vyžadovalo chirurgické úpravy. Dále přetrvávala nutnost dilatace (rozšiřování) močovým katetrem, než se po roce vše vrátilo do normálu. Komplikace s inkontinencí střídané opakovanou neprůchodností, a tedy nutností cévkování, se vrátily až tři roky po ozařování a v nějaké míře přetrvávají dosud. Nejedná se však o nic, co by se nedalo řešit a co by výrazně omezovalo běžnou kvalitu života.
Paradoxně vás ten dotek smrti přivede k větší chuti do života.
Letos jste vyhrál na čtyřkolce Intercontinental Rallye Paříž– Dakar, co Vás vedlo ke splnění tohoto snu?
Je pravdou, že vážně jsem se o účast na mezinárodní africké rallye začal zajímat až po onemocnění. Myslím, že svoji roli tam sehrál vzdor proti osudu, rozhodnutí nenechat se nemocí zlomit.
Vnímáte rakovinu prostaty jako tabu?
V žádném případě. Od začátku jsem o své nemoci otevřeně hovořil. A to ne z důvodu vzbuzování lítosti, ale proto, abych ukázal odhodlání bojovat a nenechat se zlomit. Na začátku jsem se aktivně sešel s několika muži, kteří si tuto diagnózu vyslechli dříve, a zeptal se jich na průběh nemoci i léčby.
Co byste poradil mužům, kteří mají stejnou diagnózu?
Všem, nejen těm nemocným – nepodceňovat preventivní prohlídky. Ty vedou ke včasnému odhalení nemoci. A v případě pozitivního nálezu nelámat nad životem hůl. I přesto máte šanci na plnohodnotný, dlouhý život. Pokud snad nemoc přinese nějaká negativa, věřte, že to ostatní, co zbývá, je víc, než jste si dokázali představit před nemocí. Paradoxně vás ten dotek smrti přivede k větší chuti do života.
Obsah tohoto článku vznikl ve spolupráci se společností Amgen.
Přečtěte si článek o rakovině prostaty – nejčastějším mužským nádorovým onemocněním. Dle posledních údajů v České republice každoročně onemocní touto chorobou více než 7100 mužů.