Jméno Eliška Podzimková je ve světě ilustrací a grafiky pojmem. Tato umělkyně se totiž díky svým ilustracím proslavila nejen u nás, ale i v zahraničí. Její úspěšné kariéře však předcházel boj s nádorovým onemocněním mízních uzlin. Jak toto těžké období zvládla a jak dnes pomáhá dětem s onkologickým onemocněním?
ELIŠKA PODZIMKOVÁ
Eliška Podzimková je česká animátorka, ilustrátorka, fotografka a umělkyně, která byla časopisem Forbes zařazena do prestižního žebříčku 30 pod 30. Proslavila se například spoluprací s magazínem Vogue nebo ilustracemi ke knize Malý princ.
V 16 letech vám byl diagnostikován Hodgkinův lymfom, tedy nádorové onemocnění lymfatické tkáně. Jaké byly první příznaky této nemoci?
Jednalo se o příznaky, které byly na první pohled banální. Svědilo mě celé tělo, nemohla jsem v noci spát a potila jsem se, někdy jsem měla i bolesti hlavy, ale nebylo to něco, s čím by se nedalo existovat. Když už ale tyto příznaky trvaly půl roku, což bylo neobvyklé i obvodní lékařka nám řekla, že se to musí řešit.
Co pro vás bylo v době, kdy jste s onemocněním bojovala, nejtěžší?
Myslím si, že to byl především sociální distanc. Když jsem se o nemoci dozvěděla, tak jsem byla ve druháku na gymplu, takže jsme se se spolužáky ještě ani pořádně neseznámila a už jsem byla od všeho odtržená. Kamarádi mě sice chodili navštěvovat, když mohli, ale přece jenom jste odkázáni na to, že musíte být buď doma, nebo v nemocnici. To nejspíš bylo na celé nemoci nejtěžší.
Během léčby samozřejmě zažíváte i stresové okamžiky, ty ale postupem času pominou a zjistíte, že se nemoci samotné až tak bát nemusíte.
Foto: Archiv E.P. 
Foto: Archiv E.P. 
Autor: Eliška Podzimková
Co vám nejvíce ulehčilo průběh léčby?
Nejspíš nějaké tvoření, protože moje máma výtvarnice a já jsem v tomto oboru nakonec také skončila. V době léčby jsem potřebovala zabít nudu, a to čímkoliv. Takže jsem pořád vymýšlela, co můžu vyrábět, tvořit a modelovat, což bylo něco, co mě dokázalo psychicky udržet v normálu.
Máte nějaké doporučení pro rodiče dětí, které onemocní rakovinou? Jak by měli k této nemoci přistupovat?
Stejně jako je každý průběh onemocnění jiný, je jiný i přístup rodiny. Myslím si, že každé dítě a každá rodina potřebují trošku něco jiného. Občas mám ale dojem, že se zbytečně přehání se strachem. Samozřejmě je na začátku, když se dozvíte diagnózu, zcela logické, že má celá rodina obavy, protože rakovina je strašák pro celou společnost. Úspěšnost léčby u dětí je ale relativně vysoká, takže není nejlepší vstupovat do léčby s tím, že to už na začátku vzdáváte.
Na nemoci pro mě byl nejtěžší sociální distanc.
Vaše zkušenosti s onkologickým onemocněním, ze kterého jste se vyléčila, se neodmyslitelně vtiskly do animovaného seriálem Plešouni. Můžete nám ho, prosím, blíže představit?
Vzhledem k mé zkušenosti s nemocí a také zkušenostem dalších pacientů jsem po konzultacích s lékaři dospěla k tomu, že bych chtěla udělat projekt, který by se věnoval vysvětlování různých věcí, které se týkají léčby. Chtěla jsem dětem hravě a srozumitelně vysvětlit, co se děje během léčby nebo proč nemůžou chodit do školy, proč jim vypadaly vlasy a také jak o nemoci komunikovat se svými nejbližšími a kamarády.