ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA: PROGNÓZU NELZE URČIT NA ZAČÁTKU

PROF.MUDR. EVA KUBALA HAVRDOVÁ, CSC.

vedoucí Centra pro demyelinizační onemocnění Neurologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha

Roztroušená skleróza (RS), známá také jako „ereska“, je autoimunitní onemocnění, které je třeba včas diagnostikovat
a léčit. V ČR trpí roztroušenou sklerózou asi 20 – 25 tisíc tisíc pacientů. První příznaky RS se většinou objevují u mladých lidí ve věku mezi 20. – 40. rokem, ženy jsou postiženy zhruba 2–3× častěji než muži.

Léčba si klade za cíl omezit počet atak a zabránit progresi škod v mozku a míše, k nimž v důsledku zánětu do­ chází. Stále zjišťujeme, že po­vědomí o RS je malé. RS však onemocní velmi často mladí lidé. Pokud se toto onemocnění včas rozpozná a správně léčí, tak pacient může zůstat v kondici, která mu umož­ní téměř normální život včetně práce, rodiny a koníčků.

Pacient může po stano­vení diagnózy již do čtyř týdnů dostat biologickou léčbu v Centrech vysoce specializované péče. Léč­bu je třeba monitorovat, zda ji pacient snáší a zda funguje. Při nedostateč­ném efektu se co nejdříve volí účinnější léky (které ovšem mají i více nežá­doucích účinků). Pacienti se často ptají, jaká je prognóza jejich onemocnění, co mohou a nemohou, někdy se ptají – a to jsme rádi – co mohou pro sebe udělat. Prognózu nelze stanovit na začátku a velmi záleží na reakci na předepsané léky. Někdy trvá i léta, než se najde lék, který pacient nejen dobře snáší, ale který u něj také omezí aktivitu nemoci.

Zásadní jsou změny život­ ního stylu: nekouřit, hý­bat se, nepřehánět to s alkoholem, mít normální váhu. Dále je nutné ome­zit užívání návykových látek poškozujících mo­zek (alkohol, drogy) a včas léčit přidružené choroby, které mohou zhoršit inva­liditu nebo i ohrozit paci­enta na životě.

Za posledních 10 let při­ bylo v našem léčebném arzenálu několik nových léků, především z řádu těch efektivnějších. Mezi tyto novinky patří i léky s pulsním podáváním a dlouhodobým účinkem, které mj. umožňují plá­novat těhotenství i u žen s aktivnějším typem RS. Většinou tedy lze paci­entovi najít lék, který mu vyhovuje a je zároveň do­ statečně účinný.

Pacient musí při léčbě aktivně spolupracovat, to znamená nejen chodit pravidelně na kontroly, ale tyto léky též pravi­delně brát a docházet na vyšetření a odběry, která jsou nutná pro kontrolu možných nežádoucích účinků. Lék, který pa­cient špatně snáší, nebo lék, jehož efekt pacient nevidí, přestává brát.