Marek Ztracený je nejen zpěvák, skladatel a textař, který sklízí jeden úspěch za druhým, ale také manžel a otec. Povídali jsme si s ním o přínosech i nástrahách rodičovství, otcovské lásce i partnerském vztahu.
Marek Ztracený
Zpěvák, skladatel, textař a šumavský patriot Marek Ztracený sklízí poslední roky úspěchy na všech frontách. Třikrát zvládl vyprodat své koncerty v pražském Edenu, jeho písničky patří k těm nejhranějším a navíc se v minulém roce oženil se svou dlouholetou partnerkou Marcelou.
Narození dětí je v životě každého přelomovým okamžikem. Myslíte si, že i vám syn změnil život?
O tom nemůže být pochyb. Nikdy bych nevěřil, co se dokáže v chlapovi probudit a změnit narozením dítěte. Do té doby mi záleželo hlavně na sobě a najednou je někdo mnohem důležitější než cokoliv jiného. Nikdo vás do toho nemusí nutit, prostě to tak automaticky je. Najdete v sobě pravou, nepředstíranou a bezelstnou lásku. Dítě vás bere takového, jaký jste a věří vám jako nikdo jiný. Rodičovství ale přináší i chvíle, kdy mám chuť skočit z okna (smích).
Být rodičem je těžké, ale dítětem ještě těžší.
Co je pro vás při výchově důležité? Jaké hodnoty se snažíte synovi předat?
Hodně mi záleží, aby ve mně měl můj syn důvěru a nebál se mi svěřit. Je strašně těžké nezačít mu hned podsouvat co a jak má udělat. Myslím, že na to jsme my rodiče specialisti a vzpomínám si, jak strašně to vadilo mně. Nicméně máme nádherný vztah a pokud jde o hodnoty, tak se ho snažíme učit férovosti, spravedlivosti a slušnosti. Také mu předáváme víru, že každý sen se může splnit. Žijeme na Šumavě a tady je svět ještě malinko jiný než ve městech. Zvyky jako pozdravit, poděkovat, zastat se a pomoct, když je potřeba, se tu ještě dodržují. Je důležité nelinkovat život dětem tak, jak si to vysnil rodič, ale být jim oporou v tom, o čem samy sní. Být rodičem je těžké, ale dítětem ještě těžší. Kéž by existoval nějaký manuál, ale možná by to pak byla nuda.
Jaký je váš postoj k domácím mazlíčkům? Myslíte, že patří do každé domácnosti a mohou mít pozitivní vliv i na děti?
Vyrostl jsem v přírodě, se psem a mezi zvířaty, což bylo ohromně přínosné. Aktuálně ale doma psa nemáme a já jsem ten „zlý“, co to brzdí. Strašně bychom si přáli psa, ale hodně cestujeme a bojím se, že v našem případě, bychom ho spíš trápili. Pes je člen rodiny a měli by ho mít jen ti, kdo se mu rozhodnou podřídit život. Třeba nás to ještě čeká, každopádně teď máme králíčka Kulíška, který nám dělá radost a jsme z něj nadšení. A já, tvrďák, který byl tak trochu proti, ho tajně miluji ze všech nejvíc.
Řada rodičů se bojí, že dítě ovlivní jejich partnerský vztah. Máte nějaké tipy na spokojené manželství a rodinný život?
Chtěl bych všem budoucím rodičům říct, že jejich obavy jsou naprosto oprávněné (smích). Prvních pár let to ještě docela jde, ale pak přijde škola a celé se to stupňuje. Záleží asi na povaze a nárocích každého. Přáli bychom si s manželkou umět být trochu víc sobečtí a užívat si života víc jako partneři, ale upřímně, máme tak skvělé dítě, že nám je hned, když někam odjedeme, smutno. A říkáme si pak: „Jé to by se malému líbilo, kdyby tu byl.“ Navíc si uvědomujeme, že za pár let vyletí z hnízda a to nás děsí. Rozhodli jsem se moc nepřemýšlet a užívat si to, co máme a vážit si toho. S manželkou spolu umíme mluvit o všem a možná to je ten důvod, proč jsme spolu už 14 let. Myslím, že není těžší věc v životě než partnerský a rodinný život a jeho udržení. Nikdo na to nemá recept – někde něco funguje, jinde to samé dělá problém. Proto nechci radit a dávat tipy. Každý to musí zjistit sám.