Domovská stránka » Tabu » TABU: ŘÍCT, ČI NEŘÍCT? VĚCI, O KTERÝCH NEMLUVÍME
ADVERTORIAL

Samotné slovo tabu vyspělému světu přivezl z ostrovů Tichého oceánu cestovatel James Cook. Označuje nejen zapovězenou věc nebo činnost, ale také hovor na takové téma. Každý národ považuje za tabu něco jiného, stejně tak každý z nás může mít odlišná osobní tajemství nebo tabu. Je na tabu vůbec něco pozitivního? A musíme se skutečně snažit sejmout tabu za každou cenu? Možné odpovědi přinášíme na následujících řádcích.

MgR. MAREK RUBRICIUS

terapeut, lektor, sociální pracovník, vedoucí psychologické podpory online poradny Nadačního fondu MUŽI PROTI RAKOVINĚ

terapeut, lektor, sociální pracovník, vedoucí psychologické podpory online poradny Nadačního fondu MUŽI PROTI RAKOVINĚ

Od úsvitu lidské civilizace existují oblasti, o kterých se nám jen velmi těžko hovoří. Jde o velká existenciální témata, ale i o osobní, přirozeně sociální aspekty. Jejich společným jmenovatelem je označení tabu. Různě vnitřně uzavřené oblasti jsou hůře uchopitelné a často narážejí na bariéru stigmatu či slovního vymezení. Existuje řada tabuizovaných oblastí, ať už se týkají transcendentality, sexuality nebo drobných soukromých lidských ,,libůstek“. Každý má svá tajemství a každý má i svá tabu.

V praxi se často setkávám s klienty, kteří jsou schopni snadněji hovořit o svém mimomanželském poměru než o svých psychických limitech, křehkosti či duševních diagnózách. Za každým zapovězeným tématem se často skrývá atmosféra intimity. Ústředním motivem bývá spojení pohlavíplodnost. Málokdy se setkáme s jedincem, který pociťuje méně lidství a cítí se méně člověkem po výměně kyčelního kloubu než při ztrátě plodnosti. Ať už jde o ženu či muže.

Naším cílem by nemělo být tabu prolomit, ale naučit se s ním žít a nakládat s ním dle vlastních potřeb.

Bylo by nefér nezmínit, že “nedotknutelná“ témata mají i svá pozitiva, která nás zároveň chrání. Pomáhají nám přečkat a rozhodnout si vlastní vnitřní dilema spojená až s hamletovskou otázkou. ,,Říct, či neříct?“. Tabu eliminuje vysvétlování a redukuje i počet společenských faux pas.

Můžeme se ho nějak zbavit? Částečně ano, ale neexistuje žádná všeobecně platná a univerzální terapie. Někdo potřebuje o problému hovořit a pojmenovat ho, pro jiného je důležitá křehká chůze, možná i velmi opatrné našlapování kolem horkého tématu. Naším cílem by nicméně nemělo být ho prolomit, ale naučit se s ním žít a nakládat s ním dle vlastních potřeb. Pro naše účely by se dalo parafrázovat známé pořekadlo: Může to být dobrý sluha, ale špatný pán.

Mohlo by Vás zajímat: HODGKINŮV LYMFOM: NEMOC MLADÝCH LIDÍ

Další článek