V diagnostice některých onemocnění nervové soustavy hraje kromě moderních zobrazovacích metod, CT či magnetické rezonance, zásadní roli vyšetření mozkomíšního moku lumbální punkcí. Využití této techniky je však širší.
prof. MUDr. JAN MAREŠ, Ph.D., MBA
Předseda sekce Klinické neuroimunologie a likvorologie České neurologické společnosti ČLS JEP, zástupce přednosty Neurologické kliniky LF a vedoucí Centra vysoce specializované péče pro demyelinizační onemocnění FNOL
Můžete ji našim čtenářům přiblížit?
Lumbální punkce (LP) patří mezi standardní medicínské metody, používá se již více než 100 let. Metodika jejího provádění se příliš nezměnila, ale zcela se proměnily podmínky a okolnosti samotného lékařského výkonu.
Indikace nebo kontraindikace LP už nebývají posuzovány jen podle klinického neurologického obrazu a nálezu na očním pozadí, ale také podle výsledků z magnetické rezonance (MR). Dnes se LP používá zejména za účelem odběru mozkomíšního moku, tzv. likvoru, méně často za účelem aplikace léků. Dříve se prováděla i k aplikaci kontrastní látky při zobrazení míchy (zejm. před érou magnetické rezonance). V současné době LP slouží rovněž i k různým modifikacím likvorodynamických vyšetření.
Lumbální punkce patří mezi standardní medicínské metody, používá se již více než 100 let.
LP představuje zavedení punkční lumbální jehly do páteřního kanálu zhruba v dolní polovině bederní páteře (zpravidla mezi 3. a 4. páteřním obratlem), tedy v prostoru páteřního kanálku pod míchou, kde nehrozí její poškození.
K čemu se používá tento druh vyšetření?
Důvodem tohoto výkonu je nejčastěji diagnostika onemocnění. Díky novým biochemických a imunologických metodám získává LP stále větší diagnostický a výzkumný význam. Používá se k diagnostice různých typů zánětů mozku a míchy – virových, bakteriálních, autoimunitních, včetně roztroušené sklerózy, ale také zánětů míšních kořenů a periferních nervů (polyradikuloneuritidy).
Umožňuje potvrzení krvácení do subarachnoidálního prostoru. Mezi vzácnější indikace patří podezření na prionové nákazy nebo postižení nervových struktur a obalu mozku při nádorových onemocněních včetně leukemií. Výzkumně se uplatňuje stanovení různých proteinů a cytokinů, které přispívají k diagnostice neurodegenerativních onemocnění či k posouzení aktivity zánětlivých procesů mozku a míchy.
Díky novému typu lumbální Sprotteho jehly je výkon téměř nebolestivý.
Některé léky se podávají intratékálně, je tato metoda technicky odlišná od lumbální punkce?
Méně častým důvodem výkonu je terapeutická LP zahrnující i intratékální aplikaci léků. Nejčastěji se takto aplikují anestetika, chemoterapeutika, případně tzv. ASO – antisense oligonukleotidy. Před podáním léku se musí odebrat stejný objem likvoru, který následně chceme aplikovat v podobě léku. Odebraný likvor můžeme současně využít k vyšetření dle potřeby.
Jedná se o bolestivý zákrok?
Díky novému typu lumbální Sprotteho jehly je výkon téměř nebolestivý. Oproti tomu dřívějšímu je její hrot zaoblený, což nezpůsobuje tak velké poškození tvrdé pleny obalující míšní struktury, a díky tomu nedochází k následnému prosakování mozkomíšního moku. Také se nerozvíjí postpunkční syndrom způsobený snížením likvorového tlaku. Po výkonu tak nebývají přítomny bolesti hlavy, závratě, pocity na zvracení či zvracení, jak tomu bývalo po použití klasické jehly.
Zatímco dříve se punkce prováděla za hospitalizace s nutností následného klidového režimu na lůžku, dnes se výkony provádějí zpravidla ambulantně s krátkou observací.
Jak již bylo zmíněno, díky nové metodě odběru likvoru pomocí atraumatické jehly jsou rizika při dodržení standardního postupu naprosto zanedbatelná.
V čem jsou výhody a případná rizika tohoto zákroku?
Význam LP je v současné době i přes značný pokrok v rozvoji zobrazovacích metod mozku a míchy stále nezastupitelný. Umožňuje, na rozdíl od morfologického zobrazení pomocí magnetické rezonance (MR) či CT, totiž vyšetření a vyhodnocení mozkomíšní tekutiny, která je v bezprostředním kontaktu s centrálními nervovými strukturami, a odráží tak složité biochemické a imunologické procesy.
Jak již bylo zmíněno, díky nové metodě odběru likvoru pomocí atraumatické jehly jsou rizika při dodržení standardního postupu naprosto zanedbatelná.
Jak často lumbální punkci provádíte?
V každodenní rutinní klinické praxi se lumbální punkce provádí relativně často. Na Neurologické klinice v Olomouci se uskutečňují v průměru 2–3 lumbální punkce denně. Jedná se o standardní a nezastupitelné vyšetření při podezření na řadu neurologických onemocnění, případně slouží k intratékální aplikaci léků a přináší výsledky umožňující stanovení a potvrzení patologických procesů centrálního nervového systému, a to včetně mozkomíšních obalů a míšních kořenů.
S tímto zákrokem se pojí řada mýtů. O jaké se nejčastěji jedná?
Nejrozšířenějším mýtem bylo, že LP může způsobit ochrnutí dolních končetin. Avšak s nástupem nové metody odběru likvoru se s touto obavou setkáváme spíše výjimečně. Musíme ale být obezřetní a dodržovat standardní kroky. LP provádíme po vyšetření očního pozadí a mozku, což nám umožní vyloučení expanzivního procesu v zadní jámě lebeční, u kterých se danému výkonu vyhýbáme.
Co jste se dočetli v tomto článku:
- vysvětlení metodiky lumbální punkce
- k čemu slouží vyšetření
- výhody a případná rizika
- mýty o zákroku