Vyslechnout si od lékaře diagnózu Parkinsonova choroba může být v první chvíli velmi náročné. Co dělat, pokud mi ji diagnostikují a jak nejlépe postupovat v případě, že onemocní někdo z mých blízkých? O pohled psychologa se s námi podělila PhDr. Mariana Račková, PhD., z online poradny MOJRA.
PhDr. MARIANA RAČKOVÁ, PhD.
Psycholožka v online poradně MOJRA.cz
Právě mi diagnostikovali Parkinsonovu chorobu. Co dál?
Přijmout jakoukoli diagnózu, včetně Parkinsonovy choroby, není jednoduché. Chci však zdůraznit, že jde o individuální proces, v němž hrají roli vaše regulačně-osobnostní kvality a mentální nastavení. Na začátku se co nejlépe informujte. Když porozumíte příznakům, průběhu a možnostem léčby, zmírníte nejistotu a získáte lepší kontrolu nad situací.
Vyhledejte odborníky se zkušenostmi v léčbě Parkinsonovy choroby, kteří vám poskytnou nástroje a strategie pro zvládání symptomů. Zdravá strava, fyzická aktivita a přiměřený odpočinek také pomůžou udržet si celkovou pohodu. Zvolte si vhodné cvičení a věnujte se aktivitám, které vám přinášejí radost.
Můžete také najít podpůrnou skupinu pro pacienty nebo se spojit s jednotlivci ve stejné situaci. Sdílení zkušeností může být mimořádně užitečné. Komunikujte s okolím o svých obavách a potřebách, aby vám mohli poskytnout adekvátní podporu a péči.
Diagnóza Parkinsonova choroba u vás může vyvolat náročné emoce jako smutek nebo strach. Dejte si čas na zpracování těchto emocí a hledejte způsoby, jak se s nimi vyrovnat – rozhovor s blízkým, psychoterapie, meditace, relaxační techniky nebo jiné formy seberegulace. Navzdory diagnóze je důležité plánovat budoucnost a stanovit si cíle. To pomůže udržet pozitivní postoj. Váš psychický stav a angažovanost, včetně motivace a disciplíny, může ovlivnit účinnost léčby.
Co můžu udělat, pokud se Parkinsonova choroba objeví u člena mé rodiny?
Na Parkinsonovu chorobu dnes ještě nemáme lék, a proto i samotná léčba symptomů někdy vyvolává skepsi, neboť nevede k úplnému vyléčení. Nemoc může progredovat a symptomy se zhoršují. V takovém případě je důležité, aby rodina tento stav reálně přijala a co nejlépe se přizpůsobila novým okolnostem.
Alfu a omegu tvoří dostatek podpory nemocnému. Ptejte se ho, jak se cítí, co potřebuje a jak se můžete podílet na péči o něj. Poskytněte mu prostor pro vyjádření svých obav a požadavků, podporujte otevřenou a upřímnou komunikaci. Udržujte se informovaní o aktuálním stavu nemocného a jeho příznacích.
Komunikujte s odborníky o nových léčebných možnostech. Postarejte se o to, aby byl domov přizpůsoben aktuálním potřebám nemocného, například úpravami v domácnosti nebo pomůckami pro zvládání mobility. Pomáhejte při každodenních aktivitách, pokud je to třeba.
Nezapomínejte však na sebe a ostatní pečující. Péče o nemocného může být vyčerpávající. Zvažte odbornou domácí péči, požádejte o pomoc další příbuzné či přátele. Hledejte komunitní podporu – spojte se s místními organizacemi, podpůrnými skupinami pro nemocné a jejich rodiny. Zvažte psychologickou podporu. Psycholog může celé rodině pomoci zvládat stres, emocionální zátěž a nové okolnosti, které tato nemoc přináší.