Roztroušená skleróza (RS) se řadí k onemocněním, které prozatím není možné zcela vyléčit. Nicméně v posledních letech došlo k velkému posunu v terapeutických možnostech, díky kterému mohou pacienti s roztroušenou sklerózou vést plnohodnotný život. Klíčem však zůstává včasná diagnostika a včasné zahájení léčby.
MUDr. Iva Šrotová, Ph.D.
lékařka RS centra v rámci Neurologické kliniky Fakultní Nemocnice Brno Bohunice
Co patří mezi nejčastější příznaky roztroušené sklerózy? Čemu bychom měli věnovat zvýšenou pozornost?
Roztroušená skleróza postihuje nejčastěji mladé dospělé ve věku 20–40 let. Mezi typické příznaky roztroušené sklerózy řadíme poruchy zraku (například zamlžené vidění na jedno oko), potíže s hybností končetin nebo změna citlivosti (například brnění) na různých částech těla. Problémy s hybností mohou souviset i s tím, že pacienty s RS obtížněji zvládají ujít delší vzdálenost. Roztroušená skleróza se může také projevit potížemi s močením (například častějším nucením chodit na záchod).
Která vyšetření musí pacienti absolvovat při diagnostice tohoto onemocnění?
Diagnostika roztroušené sklerózy se skládá z několika zásadních vyšetření. Vše začíná tím, že má pacient nějaké obtíže, kvůli kterým vyhledá lékaře. Obvykle se tak jedná o praktického lékaře, jenž dotyčného odešle ke specialistovi, tedy neurologovi. Pacient s ním podrobně probere své potíže a následně absolvuje klinické vyšetření. Při podezření na roztroušenou sklerózu je klíčové provést magnetickou rezonanci a vyšetření mozkomíšního moku, které se dělá pomocí lumbální punkce. Lidé se většinou tohoto zákroku obávají. Nicméně v dnešní době se často provádí ambulantně a pacienti ho většinou zvládají velmi dobře. Důležitá je ale příprava, jež spočívá v dostatečném pitném režimu před a po lumbální punkci.
Jaké formy tohoto onemocnění známe a jaký je mezi nimi rozdíl?
Roztroušená skleróza má mnoho podob a dá se říci, že u každého pacienta probíhá individuálně. Nejčastějším typem je relaps remitentní RS. Tato forma se často vyznačuje tím, že po prvních projevech RS může dojít k období, kdy se pacient cítí bez neurologických obtíží. Avšak po určitém „období klidu“ se opět mohou nové neurologické potíže objevit. Proto je vždy nutné zahájit co nejdříve léčbu, a to i v případech, kdy u pacientů zdravotní problémy odezní, a ti se tak zdají být zcela bez obtíží. Relaps remitentní RS může i u léčených pacientů po čase (většinou po 20 letech) přejít do fáze sekundární progrese. Při té se začínají postupně objevovat trvale se zhoršující potíže s chůzí, močením a pamětí. I tuto fázi onemocnění je nutné odhalit včas a začít ji cíleně léčit. Méně často se setkáváme s tzv. primárně progresivní RS. Při této formě sklerózy již od prvních symptomů nedochází ke zlepšení, ale naopak onemocnění neustále postupně progreduje. I zde hraje čas klíčovou roli a terapii zahajujeme co nejdříve.
V čem se liší aktuální možnosti léčby roztroušené sklerózy?
Léčení roztroušené sklerózy můžeme rozdělit na léčbu akutní ataky (relapsu) a na dlouhodobou terapii. Léčba relapsu spočívá v podání infúzí kortikoidů (většinou po dobu 3–5 dní) a provádí se obvykle ambulantně. Poté následuje dlouhodobá terapie roztroušené sklerózy. V dnešní době je dostupné velké množství léků, a proto se vždy snažíme danému člověku nabídnout takový, který pro něj bude optimální a bude vyhovující i způsob podání léčiva. Cílem dnešní terapie je udržet dlouhodobou klinickou a radiologickou stabilitu. A pokud vidíme, že se i přes nasazenou léčbu stav nemocného zhoršuje, tak ji zavčas změníme. Velký vliv na toto onemocnění má také zdravý životní styl (dostatek vitamínu D, pravidelný pohyb, absence návykových látek a zdravá strava).