Je několik různých názorů na to, do jaké skupiny nemocí atopický ekzém (atopická dermatitida – AD) zařadit. Mnozí se domnívají, že jde o kožní onemocnění, jiní trvají na tom, že se jedná o genetickou odchylku a třetí skupina je toho názoru, že jde o chorobu imunitního charakteru.
MUDr. et MUDr. Pavel Konrád
Kožní ambulance Černošice
Příčiny atopického ekzému
První příčinou je defektní složení rohové vrstvy kůže dané jednak atypickou tvorbou kožních lipidů a také sníženým množstvím močoviny (urey) v kůži. Druhou příčinou je přehnaná patologická imunitní odpověď na určitý alergen, jehož identifikace je zásadní při zvládání průběhu onemocnění. Třetí příčinou může být naladění nervového systému. Ten totiž způsobuje zvýšenou svědivost, citlivost a dráždivost kůže s ohledem na psychický stav jedince.
Nekortikoidní léčba atopického ekzému
Vzhledem k tomu, že do dnešních dnů neexistuje kauzální léčba AD, cílem terapie je substituovat pokožku chybějícími substancemi, eliminovat, případně alespoň omezit, spouštěcí faktory a udržet tak ekzém v přijatelném stavu. Abychom dosáhli dobrého efektu terapie AD, musí být léčba komplexní a důsledně prováděná. Je nutné najít si v ordinaci dostatek času na vysvětlení přesného postupu ošetřování. Dodržování terapeutických schémat a jejich změn vzniklých postupem léčby je nezbytné pro zdárný výsledek. Lokální terapii AD dělíme podle fáze onemocnění – na akutní a chronickou.
Základním pilířem jak akutní, tak chronické fáze AD je každodenní krátká antiseptická koupel/sprcha. Používáme tzv. medicinální syndety s obsahem antiseptik a bez obsahu sulfátů (např. Cutosan mycí gel). Atopický ekzém je zhoršován a udržován patogeny jako jsou stafylokoky, streptokoky a malassezie, které se na postižených místech ekzému mnohonásobně přemnožují, produkují toxiny, tzv. superantigeny, a ty udržují circulus vitiosus. Právě ony jsou zodpovědné velkou měrou i za svědění atopické kůže. Cílem antiseptické očisty je snížení kolonizace atopické kůže patogeny, tím snížení průniku toxinů do organismu nemocného. Současně se snižuje i svědění kůže, která bývá u AD subjektivně nejvíce obtěžujícím příznakem.
Cílem terapie v akutní fázi AD je snížit zánět a zamezit mokvání. Vysušením ložisek fyzikálním mechanismem snížíme množství patogenů na postižených místech. V akutním stavu jsou ideální přípravky, které galenicky splňují dermatologický léčebný princip – na mokré mokré. V tomto stádiu je nutné volit galenické formy s vyšším obsahem vodné fáze, jako jsou spreje, mléka, krémy či krémpasty. K vysušení ložisek použijeme na několik dní sprej (např. Cutozic Ichtamo spray), který aplikujeme 2× denně na všechny mokvavé léze. Po ústupu mokvání, ke kterému dojde v průměru za 3–5 dnů, přecházíme na následnou galenickou formu krémpasty (např. Ichtopic krémpasta).
V chronické fázi AD se u terapie všech tří typů uplatňují hlavně emoliencia a bezsulfátová hygiena. Základem léčby je důkladné pravidelné promazávání tzv. substitučními emoliencii. Urea patří mezi přirozené hydratační faktory, které zamezují nadměrné ztrátě vody. Další defektní chybějící substancí u AD je omega nenasycená mastná kyselina linolová spoluvytvářející dvouvrstevné lipidy. Ty působí v kůži jako „pokličky“ a taktéž zabraňují nadměrné ztrátě vody.
Základním principem terapie chronické fáze AD je pravidelné doplňování výše uvedených chybějících látek do kůže. Doporučujeme kombinovat mandlový olej Cutoil (linolová kyselina) s tělovým mlékem AD lotio Chronic (urea).
