Peče každý den, ale mlsá s mírou. Cvičí, i když to bolí. A věří, že po čtyřicítce je ten správný čas začít myslet na sebe. Známá cukrářka Mirka van Gils Slavíková ukazuje, že životní rovnováha není o přísných pravidlech, ale o radosti z pohybu, drobných potěšeních a chuti do života.
Mirka van Gils Slavíková
česká cukrářka, držitelka francouzského titulu Professeur en Sucre d’Art
Co pro vás znamená být fit po padesátce a pečujete dnes o své zdraví jinak než dřív?
Být fit i po padesátce by mělo být vcelku samozřejmé. Nicméně je to péče celoživotní, avšak v mládí notně podceňovaná. Zcela určitě to začíná stravou a nacházením rovnováhy duševní i tělesné. Pravdou je, že i cvičím a že to někdy pěkně bolí. Ale svaly je potřeba udržovat funkční. Důležité je také protahování. Jedním z efektů této „údržby“ je, že mě to dobíjí energií a přináší mi to radost ze života.
Pohyb mě dobíjí energií a přináší mi radost.
Vaší vášní je pečení. Jak hledáte rovnováhu mezi radostí z jídla a zdravým životním stylem?
Ano, to je asi paradox – peču skoro denně. Ale ne vše jím. Má osobní strava je jednoduchá, čerstvá a z kvalitních potravin. Upřednostňuju více zeleniny, omezuji tuky a snad jediným hříchem jsou oříšky. Samozřejmě že nejsem dokonalá a čas od času si uzobnu něco navíc. A jak já říkám, „podváděcí dny“ mám doma v Čechách.
Hodně se mluví o osteoporóze a úbytku kostní hmoty u žen po menopauze. Věnovala jste se někdy prevenci osteoporózy, kromě cvičení třeba i užíváním vitamínu D a vápníku, nebo např. vyšetřením na denzitometru?
O této problematice vím, avšak naplňujeme-li pravidla hry, co se zdraví týká, pak se vlastně zcela přirozenou cestou dá udržet balanc v těle. Chodím na pravidelné hloubkové kontroly krve a daří se mi udržovat minerály a vitamíny ve správném limitu. Případně doplňuji potřebné vitamíny a vápník a nemám problém ani s pitým režimem. Pohyb mi dělá radost.
FOTO: David Brázda
Takže pohyb vás baví. Co byste poradila ženám, které s ním chtějí začít až teď?
Ano, pohyb mě těší. I když s věkem už vylézají drobné neduhy a někdy to bolí, ale horší by bylo, kdybych nemohla podávat pracovní výkony, které jsou i o fyzické kondici. Myslím, že nevadí, když někdo začne až v našem věku, důležité je vůbec začít. Kondice se krok za krokem bude zlepšovat. Je to náš čas pro nás samotné. A každá žena si ho zaslouží.
Co podle vás nejvíc ovlivňuje kvalitu života ženy po padesátce? A jaké malé změny mohou mít největší efekt?
Každá to máme jinak. Po padesátce nastává období určité rekapitulace, je čas nalézt samu sebe, naučit se naslouchat a vnímat svět z ptačí perspektivy, s nadhledem. Většinou se upozaďujeme, za děti, za rodinu, a na nás nám nezbývá čas. Takže bychom si měly dopřávat drobné radosti, třeba vychutnat si kávu v kavárně a pozorovat okolí. Není třeba velkých věcí, ale užívat si drobnosti naplno. Začít o sebe pečovat. Zacvičit si, protože únava po cvičení je blahodárná.
