Roztroušená skleróza patří mezi nevyléčitelná autoimunitní onemocnění. V posledních letech ale zaznamenali lékaři velký pokrok v možnostech její léčby, která výrazně zpomaluje postup nemoci.
prim. MUDr. MARTA VACHOVÁ
Neurologické oddělení Nemocnice Teplice
S roztroušenou sklerózou (RS) je spojena řada mýtů a předsudků. Můžete nám toto onemocnění popsat?
Roztroušená skleróza postihuje častěji ženy, dnes evidujeme 3 nemocné ženy na 1 muže. Choroba se poprvé projevuje mezi 20.–40. rokem života, medián začátku potíží je 30,5 roku. Jde o nevyléčitelné onemocnění. Podstatou je autoimunitní zánět, který vzniká na podkladě určitě genetické dispozice a zevních faktorů prostředí. Těmi jsou nedostatek vitaminu D, kouření a prodělaná infekční mononukleóza.
Díky moderní léčbě jej u většiny pacientů dokážeme mít pod kontrolou, takže nedochází k rychlé invaliditě, jak tomu bylo v minulosti. V průběhu nemoci se typicky střídají období atak a remisí, tedy doby, kdy je choroba v klidu. V menším procentu dochází k plynulé progresi. Na obě tyto formy je v ČR dostupná biologická léčba. Mezi největším mýty patří mylná představa, že se jedná o poruchu paměti. Hlavními projevy nemoci je však porucha hybnosti, eventuálně citlivosti, močení a zraku.
Jaké jsou prvotní příznaky a jak probíhá diagnostika?
Jedním z nejčastějších prvních příznaků je porucha zraku, většinou na jednom oku. Typické je úsloví: „Nevidí nic pacient ani lékař.“ Tedy oftalmolog, protože oko je v pořádku a zánět běží až za okem. Dalšími prvními příznaky může být již zmiňovaná porucha hybnosti. Ta se projevuje buď na jedné polovině těla, ale také na obou nohách, a může tak dojít ke zhoršení chůze. Dále jde o poruchy citlivosti. Setkáváme se i se silným motáním hlavy s poruchou rovnováhy. Někdy pošle nemocného k neurologovi urolog, protože prvními potížemi jsou poruchy močení.
V případě podezření na RS je na prvním místě, kromě neurologického vyšetření, provedení vyšetření mozku a krční míchy magnetickou rezonancí (MRI). Toto pak doplňujeme vyšetřením mozkomíšního moku, odebíraného v bederní oblasti páteře tzv. „lumbální punkcí“. Toto vyšetření může prokázat i jiné formy zánětu, a to při stejném obrazu na MRI. Proto je velmi důležité a v rámci stanovení správné diagnózy nezbytné.
Jakou roli hraje včasná diagnóza a nasazení odpovídající léčby?
Čím dříve stanovíme správnou diagnózu, která pak vede k adekvátní léčbě, tím lépe. Nicméně u progresivních forem nemoci je diagnózu možné potvrdit až po roce progrese. V případě atakovité formy, při jasném nálezu na MRI a v mozkomíšním moku, to je však možné už v průběhu 2–3 týdnů a léčbu můžeme zahájit do měsíce od začátku prvních příznaků.
Posunuly se za poslední léta možnosti léčby?
Pokrok v tomto směru je opravdu úžasný. U pacientů se známkami nepříznivé prognózy nemoci na MRI je možné hned začít podávat léky ze skupiny s vyšší účinností (monoklonální protilátky proti skupině bílých krvinek, které způsobují chronický zánět u RS). To vede k výrazně lepší prognóze nemocného.
V případě nepřítomnosti těchto známek zahajujeme léčbu léky první linie, což jsou buď injekce nebo tabletky. V eskalační léčbě při selhání léků první linie máme možnost jak tabletové, injekční, tak i infuzní léčby. Z původních 4 preparátu je nyní v celku k dispozici 14 léků. Jde o látky s různým mechanismem účinku, a je tedy možné vybrat adekvátní léčbu pro každého pacienta.