Obvykle kolem 50. roku života vyhasne u žen funkce vaječníků. Přibližně u 70 % žen se tato změna projeví akutním klimakterickým syndromem (návaly horka, noční pocení, bušení srdce, nervozita, nespokojenost, pokles libida), zbylých 30 % prostě jen přestane menstruovat.
Ženy, které mají potíže, je mohou překonat pravidelným pohybem, potravinovými doplňky s fytoestrogeny ze sóji, extraktem z ploštičníku či pylovými extrakty. U některých žen jsou však potíže tak silné, že musí zvolit účinnější hormonální léčbu, která současně chrání kosti i cévy uživatelek. Používají se velmi nízké dávky estradiolu, jenž žena před menopauzou přirozeně produkuje, u žen s dělohou pak také gestagen k ochraně děložní sliznice.
Při podání do 10 let od počátku potíží jejich přínos převažuje nad riziky. Historie této léčby byla plná nadějí a zvratů. V roce 1943, kdy v Kanadě přišel na trh první přípravek, se zdálo, že hormony dokáží ženy udržet věčně mladé a že by mohly chránit ženy před srdečním infarktem. Avšak plošné podávání hormonů všem ženám ukázalo svá rizika.
Dlouhodobé užívání vysokých dávek (déle než 10 let) zvyšuje riziko rozvoje karcinomu prsu. Zahájení podávání u žen déle než 10 let po menopauze může vyvolat cévní změny, kterým naopak dřívější podávání zabraňuje. Načasování léčby je tedy velmi důležité. Vyšší bezpečnosti lze dosáhnout správnou volbou hormonu i jeho aplikační cesty (pilulky, náplasti, gely, kožní sprej).
Do zveřejnění výsledků studií užívalo hormony přibližně 30 % žen, poté už jen 10 %. Neodůvodněnými obavami se ženy připravují o možnost účinné léčby svých potíží a současně přichází o možnost prevence řídnutí kostí (osteoporózy).
40 % dnešních 50 letých žen se tak dožije osteoporotické zlomeniny, která je může upoutat na lůžko a v konečném důsledku přispět k jejich úmrtí. Zatímco u systémové léčby je důležité načasování, existuje jedna možnost, kdy lze estrogeny použít kdykoli, a sice při atrofii poševní sliznice spojené s problémy při pohlavním styku.
Již dávka 1,14 mg estradiolu ročně dokáže udržet sliznici pochvy funkční pro případné sexuální aktivity. Dle průzkumu těmito potížemi trpí 2–3 roky po přechodu více než 70 % žen a většina z nich se stydí s tímto problémem oslovit lékaře.
Bezdůvodně odmítat hormonální léčbu je stejně nerozumné, jako ji vnucovat všem ženám po přechodu. Rozumné užívání však má jednoznačný přínos nejen v akutním stavu, ale i v prevenci stárnutí kostí a cév.
doc. MUDr. Tomáš Fait, Ph.D.,
Gynekologickoporodnická klinika, 2. LF UK a FN Motol